Brno poprvé, potřetí

Kdo by neznal Brno. Znovu. Kdo by neznal Brno? Třeba my dva. My víme, je to hanba. Pár týdnů zpátky, při plánování našeho dalšího zahraničního výletu, jsme došli k faktu, za bychom neměli jen poznávat evropské metropole, ale taky častěji objevovat krásy naší země. No a kde jinde začít než v Brně, už jen proto, že jsem se tam za celý svůj život podíval všeho všudy třikrát, D. tam dokonce nikdy nebyl.

Tenhle článek rozhodně nebude nějakým průvodcem, ódou nebo hejtem na Brno. V následujících řádcích vás čekají naše (možná lehce úsměvné) postřehy, kterým se nám za těch pár hodin dostalo.



Za prvé bychom chtěli říct, že Brno zraje jako víno. Aspoň teda podle mě, porovnám-li to se vzpomínkami z roku 2015 a dřívějšími. Nové chodníky, opravené budovy, hezky udržované parky – třeba takový park Lužánky, moooc hezký. Jako houby po dešti tam rostou i různé kavárny, restaurace a další lokální krámky, které – třeba v kombinaci s moderní tržnicí v centru města – dávají své podstatě úplně jiný rozměr. Navštívili jsme nakonec SKØG Urban Hub, jelikož tip Kuby, kamaráda a brněnského rodáka, byl momentálně v rekonstrukci. Urban Hub však byl skvělý, a o něm se rozepíšeme více příští týden – tak se těšte!



Co však není ani trochu hezké, je to nádraží a přednádraží a všechno bezprostředně kolem. Jakože, pražský Sherwood taky nejsou Vysuté zahrady Semiradiny, ale tohle? Na odjezdu z Brna měl náš vlak 45 minut zpoždění, ale člověk nevěděl, jestli má plakat nad tím, že nemůže najít lavičku, nebo nad tím, že kdyby tam nějaké byly, určitě by byly plně obsazeny všudepřítomnou podivnou existencí a bylo by to ještě horší. Hmm. Píšeme si černý puntík.

Brno je strašně zvláštní. Na jedné straně má krásné historické centrum, na straně druhé je plné typických komunistických “kostek” v čele s Janáčkovým divadlem a na straně třetí má zajímavou moderní architekturu a nápadité designové prvky v ulicích. Jakoby.. ten orloj se moc nepovedl, a nejspíš si zaslouží sdílet pomyslnou druhou příčku spolu s tím olomouckým, fontána před již zmíněným Janáčkovým divadlem nebo kůň na Moravském náměstí byly však velice působivé. A to kluziště kolem něj? Skvělý nápad!


I přes tyto úsměvné drobnosti jsme si však těch pár hodin v Brně užili, prošli se na Špilberk, na Tugendhat, kolem divadel až na náměstí Svobody a spoustu dalších míst, o kterých jsme ani netušili, že nás dokáží tak mile překvapit. Do příště si klademe za úkol zarezervovat prohlídku Tugendhatu, protože už zvenčí je úchvatná, a taky omrknout nějaké muzeum. A taky tu doporučenou kavárnu. A možná nějakou restauraci. Ha! Je toho ještě spousta. A nezapomněli jsme třeba na něco? Určitě nám dejte vědět do komentářů, rádi se inspirujeme! 🙂

4 komentáře k “Brno poprvé, potřetí

  1. Není to Svobodovo…. ale náměstí Svobody, neboli Svoboďák. Název se neodkazuje k jménu, ale k významu, původně ke vzniku republiky. Zkuste pak Tungsram nebo Pelíšek. Přeju hezké dny, Petr.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.